Čelem k slunci...
s napřaženýma rukama,
svraštělou tváří,
obnaženými žilami,
ženu se k obzoru - k slunci,
obrovskému slunci v mlhách.
Večerní vánek skučí v suchém pýru,
žádný prach se nezvedá a tedy
ani neusedá - minu tě, minu tě,
minu tě: „já nepomyslel na nadběh“,
„mineš mne naše cesty se kříží“.
Vidím to k tobě čelem.