Jitka Splítková

Jitka Splítková	<- Zpět na seznam

Nemám ráda nějaké povídání či psaní o vlastní osobě, zavání mi to většinou narcismem. Na druhou stranu je slušnost představit se.
Jmenuji se Jitka Splítková a v letošním roce 1997 mi bylo třicettři. Je to moc? Nevím. Rodiče po mě chtěli skoro hned po narození, abych byla dospělá, a tak se asi stalo, že taková nejsem dodnes. Okolí, to je manžel a přátelé, to snáší opravdu hrdinně.
Vystudovala jsem několik úplně rozdílných škol a do roku 1990, kdy jsem se rozhodla věnovat se jen a jen psaní a výtvarničině, jsem vystřídala víc zaměstnání, než bývá zvykem. Prostě jsem hledala, abych se vrátila k tomu, co jsem vlastně už jako dítě chtěla dělat.
V psaní mám několik stálých nedostižných vzorů v A.C. Clarkovi, Bulgakovovi, Orwellovi, Vonnegutovi... je zřejmé, že preferuji sci-fi.
Ve výtvarničině pro mě znamená vrchol pravěké a takzvané primitivní umění. Zdá se mi velmi opravdové, citové.
Moje oblíbené citáty jsou: „Kdo nic nezná, musí všemu věřit." od Jana Nerudy a „Kdyby se totiž vzácné úkazy měly považovat za divy, být moudrý byl by také div." od Cicera.
Kromě manžela, přátel a své práce ještě miluji hudbu a to jakoukoliv, ale upřímnou. A další má láska je příroda a pejsci, pejsánci, hafani a obzvlášť ti, co se moc lidem nelíbí jako buldoci, mopsové, mastifové ... Doma mám buldočka a boxera milující snad všechno na světě a nejvíc návštěvy. Ovšem hosté odcházející od nás celí oslintaní a s potrhaným šatstvem, na to mají jiný názor.
Rokem 1997 zahajuji cyklus výstav nazvaný „TUŠENÍ ", který potrvá do roku 2000. Každá výstava z tohoto cyklu se bude konat v jiném městě České republiky. Města jsem si vybrala podle svých citových vazeb k nim. Každou výstavu z tohoto cyklu chápu jako jednotnou instalaci skládající se ze soch, plastik, kreseb, barevných a černobílých fotografií. Proč najednou všechny tyto techniky? Myslím si, že je zajímavé jednu věc vyjádřit vícero způsoby.
První tušení a to „TUŠENÍ SMÍCHU, TUŠENÍ SMUTKU " proběhlo v únoru a městem byly Poděbrady. Druhé tušení „TUŠENÍ TVARŮ, TUŠENÍ BAREV ", bude vystaveno v květnu v Boskovicích.
Myslím, že je toho o mě až, až. Žádná senzace se nekonala. I když v poslední době je módní trend obalovat svou tvorbu všelijakým tajemnem, esoteričnem, je mi líto, ale nic takového u mě nenajdete. Skutečně to není můj cíl. Jediné co v mé práci skutečně je, a je mi to občas vytýkáno, má název sarkasmus a k tomu se hlásím.